Kalibrace barevnosti

Základním úkonem úpravy tiskového procesu je kalibrace barevnosti na shodu s normou ISO 12647-2 a zároveň s barevnou referencí Fogra. Důležité je pochopit, že parametry tiskového stroje s určenou sadou materiálů jsou neměnné a nelze je nijak zásadně ovlivnit. Proto se kalibrace děje úpravou tiskových dat tak, aby se kompenzovaly ty hodnoty tisku, které nejsou v souladu s ISO normou. To se může dít dvěma metodami: Kompenzačními křivkami na ripu CtP nebo CMYK/CMYK převody.

Dávkování tiskové barvy

Určení dávkování tiskové barvy je prvním, nezbytně nutným krokem v procesu kalibrace. Barvy od různých výrobců, nebo různé řady tiskových barev od stejného výrobce, se mohou od sebe diametrálně lišit jak v pigmentaci, tak i v obsahu a složení všech pojiv (vosků, pryskyřic, olejů). Je tedy nutno pro každý druh tiskové barvy nalézt takové dávkování barvy (charakterizované optickou denzitou), které vytvoří ten jediný správný barevný tón, definovaný v ISO normě jako CIE Lab hodnota. Rozptyl denzit u různých druhů barev je extrémní, není vzjímkou vidět změny optické denzity o 0,25 D a přitom barevný odstín je shodný.  Pokud se nalezne správné dávkování tiskové barvy, lze přikročit k druhé části úkolu: ovlivnění barevnosti rastrových hodnot.

Kompenzační křivky

Kompenzační křivka je nejjednodušším způsobem, jak kalibrovat tiskovou produkci. Její použití má však některá omezení, resp. lze ji použít jen při splnění několika zjednodušujících předpokladů (o nich přesně hovoří technická zpráva ISO/TS 10128):

  1. Pigmentace tiskových barev je shodná nebo blízká jako v ISO normě resp. ve zvolené referenci Fogra39L. To znamená, že kompenzace fungují jen u konvenčních tiskových barev.
  2. Materiál tisku je shodný nebo blízký jako v ISO normě, resp. ve zvolené referenci Fogra39L. To zase znamená, že je nutno použít papír, typicky lesklou křídu.
  3. Tiskový rastr a jeho chování v soutisku s dalšími barvami je shodné s předpoklady ISO normy a Fogra39L reference. To znamená, že je nutno pracovat s AM rastrem. Stochastika už dělá problémy, navíc i některé tiskové technologie mají problémy, aby se rastr choval shodně jak samostatně v tiskové škála a stejně v soutisku s ostatními barvami.

Základem k vytvoření kompenzační křivky je dokonale a přesně změření křivka přirozeného nárůstu tiskového bodu TVI. K ní se připojí referenční křivka průběhu nárůstu podle ISO normy nebo podle reference např. Fogra39L. Z porovnání těchto dvou křivek se vypočítá kompenzační křivka – a pozor, kompenzační křivka nevznikne pouhým odečtením obou křivek od sebe, postup je malinko složitější. Kompenzační křivky se používají na ripu CtP a do hry vstupují ve chvíli, kdy rip převádí tisková PDF data na tiskový rastr. Kompenzační křivky z principu své práce ovlivní pouze rastrové objekty, tedy ty v rozsahu 1 % až 99 %. Nekompenzují tedy odlišný nádech papíru nebo jinou pigmentaci tiskových barev.

CMYK/CMYK převody

Druhý postup kalibrací na shodu s referencí Fogra39L (nebo jinou) je metoda CMYK/CMYK konverzí. Tato metoda je „kolorimetrická“, nepracuje s žádnými křivkami a pro svoji dokonalou činnost nevyžaduje žádné zjednodušující předpoklady. Funguje tedy obecně pro jakýkoliv tiskový proces (třeba i flexo nebo bezvodý ofset), pro jakékoliv tiskové barvy (UV barvy), pro jakékoliv materiály (plasty). Konverze probíhá na tiskových PDF datech, u kterých jsou změněny procesní hodnoty výtažků CMYK tak, aby byla dodržena původní barevnost Fogra39L. Systémy musí tedy nějakým způsobem identifikovat barevnost tiskového stroje. To se provede vytištěním a změřením targetu ECI2002 za dodržení normovaných tiskových podmínek. Tento target určuje barevný gamut tisku, jeho rozsah a chování barev CMYK v soutisku. Pak se v systémech jako je Alwan CMYK Optimizer nebo GMG ColorServer provedou barevné převody z prostoru Fogra39L do gamutu aktuálně změřeného tisku. Výsledkem je dokonalá barevná shoda s referencí a tedy i s certifikovaným digitálním nátiskem.