Pokračujeme v seriálu o záludnostech přípravy a tisku přímými Pantone barvami. Dnes o tom, jak kalibrovat nárůst tiskového bodu, zejména jak si jej relevantně změřit.
Denzita a filtr denzity
Základní veličinou, která se v tiskovém procesu měří, je optická denzita. Všichni víme, že se měří a vyhodnocuje u CMYK škálových barev, u kterých jsou normou ISO 12647-2 definovány filtry, pod kterými se tyto 4 základní škálové barvy měří. Kdo by neznal „zaklínadlo“ spektrální Status E, které se učí na seminářích každý tiskař. Ano, pod názvem spektrální Status E (nebo řidčeji Status T nebo výjimečně je u Indiga používaný Status G), se skrývá definice spektrální propustnosti 3 filtrů, pod kterými se měří CMY barvy (poslední barva K se měří pod tzv. vizuálním filtrem, který propustí veškeré vlnové délky) – pro zjednodušení jde o filtry v doplňkových barvách RGB. Pod filtrem Red se měří denzita barvy Cyan, pod filtrem Green se měří denzita barvy Magenta a pod filtrem Blue se měření denzita barvy Yellow. Jak se dospělo k těmto definicím filtru? Zapamatujte si, pro Pantone barvy to bude extrémně důležité, filtr pro měření určité barvy, jeho spektrální charakteristika, musí být nastaven tak, aby jeho propustnost byla maximální v oblasti vlnových délek, kde naopak daná tisková barva světlo maximálně pohlcuje.
Příklad: Nejlépe se tento jev vysvětluje na barvě Yellow. Spektrálním fotometrem změříme spektrální křivku remise barvy Yellow od hodnoty papíru (tedy 0%) po plný tón (tedy 100 %) po kroku 10 %, lidově řečeno, změříme škálu žluté barvy. Vidíme, že „silokřivky“, které vzniknou, mají největší odstup jedna od druhé v rozmezí vlnových délek 430 nm až 470 nm. Jakmile vlnové délky překročí hodnotu cca 530 nm, „silokřivky“ splývají a nelze tedy z nich vůbec vyčíst, o jakou hodnotu plošného krytí se jedná. V této oblasti barva Yellow odráží všechny vlnové délky záření bez ohledu na pokrytí rastrem, zatímco v oblasti okolo 450 nm tyto vlnové délky naopak pohlcuje a to tím více, čím vyšší rastr se měří (maximální pohlcení je samozřejmě při 100% nánosu). Optická denzita popisuje pohlcení světla tiskovou barvou - pod modrým filtrem, který má maximální propustnost nastavenu do okolí 450 nm, lze tedy s velkou citlivost měřit denzitu barvy Yellow v různých nánosech či různých rastrech. Pod červeným nebo zeleným filtrem bychom naměřili pro všechny rastry podobné hodnoty denzit, což je špatně.
Plošné pokrytí (nárůst tiskového bodu)
Jenom na úvod století prověřenou pravdu: Plošné pokrytí, tedy hodnotu rastru měříme opticky vyhodnocením odrazu světla pomocí porovnání optických denzit podle Murray-Davisova zákona:
dot=(1- 10(-Dt))/(1-10 (-Ds)) x 100
kde Dt je denzita rastrové plochy a Ds je denzita plné plochy (oboje samozřejmě měřeno pod stejným filtrem).
Při měření škálových CMYK barev se vždy jako první měří denzita na plné ploše, pak lze měřit libovolné rastrové pole. Výsledkem je absolutní hodnota plošného pokrytí v daném místě, např. 55 %.
